Historie obce
Strzjtes, Strzitez, Schritiz, Schrittens apod. jsou dřívější názvy Stříteže, původně jedné z obcí jihlavského německého jazykového ostrůvku. Vznikla na konci 13. století na důležité středověké komunikaci z Jihlavy na Německý (nyní Havlíčkův) Brod a Prahu. Rozkládá se na planině vymezené toky Zlatého a Měšínského potoka, na kterých vznikly dva velké rybníky - Pivovarský a Obecní.
V dřívějších dobách byla Střítež centrem panství. Správa byla vykonávána z hrádku nacházejícího se nad Pivovarským rybníkem (od r. 1570 až do r. 1935 zde byl pivovar). Když v roce 1346 došlo k dělení rodového majetku pánů z Lípy mezi čtyři bratry, jeden z nich, Jindřich, tehdy získal kromě Humpolce, Rataje také Střítež. Zápis o tomto aktu je první písemnou zprávou o existenci hradu i obce. Po Jindřichově smrti vládla na Stříteži jeho vdova Škonka. V roce 1365 již byl majetek v rukou Lichtenburků, avšak statek držel lénem Jan Štěrba ze Stříteže. Na konci století pak přešel jako věno do rukou Léskovců, kteří dali v roce 1412 Střítežským právo odúmrti.
Zanedlouho v době husitské prožila obec velké drama. Arnošt z Léskovce byl přívržencem strany podobojí a napadající majetky nedaleké katolické Jihlavy. Proto se Střítež stala v roce 1425 cílem ničivého nájezdu jihlavské posádky, při kterém byl poškozen i hrad. Někdy v roce 1436 získali panství Trčkové z Lípy, ale nepřátelství k Jihlavě zůstalo. O dvě desetiletí později dokonce tehdejší správce panství Vilém z Blanice zakázal svým sedlákům dovážet do Jihlavy potraviny a další zemědělské produkty. Mocné město si stěžovalo až u krále Jiřího z Poděbrad, který pak v roce 1467 vyzval majitele panství Mikuláše Trčku ke zjednání nápravy. V roce 1536 Jan Trčka z Lípy a na Vlašimi pak prodal Střítež právě Jihlavě.
Koupě však nepřinesla městu štěstí. Panství leželo v Čechách a Jihlavští tak získali hlas v českém sněmu. Když však zemský sněm v roce 1546 rozhodl zúčastnit se odboje proti Ferdinandu I., zavázal tím k účasti i Jihlavu. V tzv. šmalkaldské válce ale Ferdinand I. zvítězil a Jihlava, třebaže se střetu zúčastnila jen symbolicky, byla hospodářsky i politicky velmi potrestána. Za zmínku ještě stojí, že v roce 1612 ve Stříteži vypukl největší známý požár, který zničil celou obec. Město Jihlava tehdy přispělo pohořelým částkou 300 tolarů.
Po Bílé hoře získal Střítež jihlavský zbohatlík Jan Haidler z Bukové (1625) a následně Pachtové z Rajova (1683). Za nich byl nedaleko postaven pěkný lovecký zámeček Karlwald. Následoval Ludvík Filip ze Sitzendorfu (1725), litoměřický biskup Mořic Adolf, vévoda ze Sachsen-Zeits (1735) a hrabata z Palmů (1748). Tehdy došlo k velkému politickému i hospodářskému úpadku obce, protože ve 40. letech 18. století nově stavěná „císařská“ silnice Střítež minula, navíc v roce 1760 byla správa statku přenesena do nového „zámečku“ ve Štokách. Posledním majitelem se stal v roce 1840 kníže Karel Hohenzollern-Sigmaringen, který panství držel až do konce patrimoniální správy v roce 1848.
V roce 1787 měla obec 47 domů, v roce 1924 již 123. Ještě koncem 19. století tvořili Češi asi pětinu obyvatel, v dalších desetiletích se poměr národností rychle měnil: v roce 1900 zde žilo 496 Němců a 95 Čechů, ale v roce 1910 již 393 Němců a 144 Čechů. Opomenout nelze v této souvislosti ani odsun zdejších Němců po II. světové válce, který zásadně změnil život i charakter Stříteže.
Z novější historie stojí za připomenutí alespoň výstavba železniční tratě z Jihlavy na Německý (Havlíčkův) Brod v roce 1871, která nejen významně zasáhla do života obce, ale i do vzhledu celé okolní krajiny, především do nivy vodnatého Zlatého potoka protékajícího obcí. Obdobně o století později byl velkým zásahem do krajiny obce běžící úsek „pražské“ dálnice (otevřen v listopadu 1980).
Bývalá čekárna na vlakové zastávce ve Stříteži krátce před demolicí, podzim 2007
Památky
Kaple sv. Floriána
Památek je v obci hned několik. Za pozornost stojí pozdně barokní kaple sv. Floriána. Najdeme ji uprostřed hřbitova na částečně zalesněném návrší východně nad obcí. Jedná se o centrální plochostropou stavbu krytou osmibokou bání s lucernou. Kromě barokní sochy sv. Floriána na hlavním oltáři je ostatní mobiliář pseudoslohový z 19. století.
Kaplička Panny Marie
Zajímavá je roku 1903 postavená novogotická kaplička Panny Marie na návsi s křížem z roku 1817. Kaplička byla po opravě společně se symboly obce opětovně vysvěcena dne 6. 9. 2008.
Oprava kapličky Panny Marie, duben 2005
Židovský hřbitov
Jedinou hmotnou památkou židovské komunity ve Stříteži představuje židovský hřbitov. Je jakýmsi němým svědkem tragédie zdejší židovské komunity. Pozemek hřbitova, jenž odevždy sloužil též k pochovávání židovských obyvatel z širšího okolí, býval – stejně jako okolní pole – majetkem zdejší vrchnosti. Nachází se na jihozápadním obvodu vsi na okraji polí za budovami bývalého zemědělského závodu nad břehem Pivovarského rybníka. Hřbitov čtvercového tvaru o ploše 547 m2 se prostírá na rovinatém terénu, obehnán je polorozpadlou zdí z lomového kamene. V severozápadním rohu plochy jsou rozeznatelné nepatrné zbytky menší zděné márnice, vstup na hřbitov však býval pravděpodobně na opačné straně, v jihovýchodním rohu. Náhrobky v celkovém počtu přes 60 kusů jsou rozmístěny po celé ploše v málo zřetelných řadách od severu k jihu čelem k západu, nové mezi staršími. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z 1. poloviny 19. století – 1834 Mordechaj Freimann. Mezi nejmladší patří náhrobek manželů Huga a Berty Koblitzových. U obou manželů je stejné datum úmrtí 18. 3. 1939, pouhé tři dny po okupaci ČSR.
Po stránce typologické nejsou náhrobní kameny příliš zajímavé. Jsou střídmých tvarů (půloblouk) s málo výrazným členěním a výzdobou, jako symbolika je použita levitská konvice a srdce. Starší náhrobky byly udělány z místní žuly, novější z mramoru a černé žuly. Hřbitov byl v roce 1939 zdemolován německými výrostky a v následujícím půlstoletí v podstatě opuštěn. V současné době je plocha porostlá stromy (jasan, javor, topol) a náletovými keři. Přesto si hřbitov díky každoroční úklidové brigádě posledních let zachoval poměrně příznivý vzhled a osobitou atmosféru. A to až do léta roku 2010, kdy se židovský hřbitov stal terčem vandalů. Ti zde kopali a povalili několik náhrobků. Případ vandalství byl nahlášen policii ČR.
Židovský hřbitov je státem chráněná kulturní památka - rejstříkové číslo 5233. O místním židovském hřbitově je dále zajímavě informováno na webových stránkách www.zidovskehrbitovy.cz
Náhrobní kameny na místním židovském hřbitově
Romové ve Stříteži
Nedílnou součástí historie obce je i dřívější romská komunita. Střítež je jednou ze známých historických lokalit s romským osídlením v okolí Jihlavy.
V obci žily nepřetržitě asi 150 let tři cikánské rodiny Krausových. Nejprve se hlásily k národnosti německé a jejich děti byly posílány do německé školy. Od roku 1924 pak do školy české. Jako katolíci často chodívali do kostela a potrpěli si i na církevní obřady. Proto byla v minulosti nazývána Střítež hanlivě „Cikánov“ a místní farář „cikánským farářem“, o čemž svědčí zápisky místního kantora. Jejich obydlí bývalo za vsí v pastoušce, okna byla zalepena papírem či ucpána slámou. V jedné světnici žilo až 20 osob, koza, pes i drůbež. V domě se zdržovali především v zimě a s prvním jarním sluncem mizeli do světa. Byli známi jako dobří hudebníci, noty však neznali a málokterý dospělý uměl číst a psát. Živili se hudbou, prodejem hudebních nástrojů, broušením nožů a jiným poctivým i nepoctivým způsobem. Za jméno „Cikán“ se prý velmi styděli a považovali je za nadávku.
Ve Státním okresním archivu v Jihlavě je u Obecního úřadu Střítež založen „Seznam cikánů, kteří mají v politickém okrese Německý Brod domovské právo“. Seznam sice není datován, ale podle některých poznámek jde o stav na začátku roku 1930. Tehdy zde bylo registrováno 37 Romů, z toho 14 mužů a chlapců a zbytek 23 žen a dívek. Šlo o několik rodin, snad 4 či 5, Krausových. V knize Heimatscheine 1926–1945 je jejich stav upřesňován a to až do roku 1940. Tehdy Ministerstvo vnitra v Protektorátě Čechy a Morava vydalo zákaz kočování pro cikánské obyvatelstvo a příkaz k jeho usídlení do 31. ledna 1940. Tehdy se počet přihlášených ve Stříteži zvyšuje o dalších 17 příslušníků rodin Krausových. Ve dvou případech je zaznamenáno úmrtí. V roce 1940 je tak ve Stříteži přihlášeno k pobytu 52 Romů.
Dne 29. dubna 1942 je z Brna do Osvětimi vypraven první asociální transport a v něm první Romové. V knize Vlasty Kladivové Konečná stanice Auschwitz – Birkenau jsou zachyceni příslušníci snad všech námi zjištěných rodin ze Stříteže a z Jamného. Tak např. Irma Krausová se zachránila spolu s dvojčaty Annou a Alžbětou Krausovými, které si odvezl těsně před plynovou komorou sám dr. Mengele na další pokusy do koncentračního tábora Hindenburg, kde všechny osleply a vrátily se zpět do Osvětimi. Po II. světové válce se už nikdo z nich do Stříteže nevrátil.
Pro zvětšení klikni na fotografii
